close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Střípky mých lásek - part 5

3. února 2010 v 21:06 |  Střípky mých lásek
Dostali jsme totiž skvělou šanci, Dům dětí a mládeže požádal Jakuba o vyzdobení točitého
schodiště, aby nebylo nudně bílé a prázdné, a Jakub pro
tuhle akci vybral právě naši skupinu. "Žádní mrňaví pidižví-
ci, dělej dlouhé táhlé pohyby. Obrázky musí být velké, aby
vynikly..." Uchopí mou ruku, ve které svírám štětec, a ob-
ratně ji vede po papíře nahoru a dolů.

Málem nedýchám, pro Jakuba mám slabost celé ty dva roky, co chodím do skupiny
právě k němu, a to, že se Kubíček vloni oženil a záhy se stal
otcem holčičky, mu v mých očích na přitažlivosti nijak ne-
ubralo. Vnímám teplo jeho dechu na své šíji, Jakub je tak
blizoučko, až cítím jeho vůni, řekla bych, že používá Ever...
"Jasný?"
"Uhm," vzdychnu roztouženě. Jakub moje vzrušení nepo-
střehne, povzbudivě na mě mrkne, poopraví tříbarevné kočce
zvěčněné v nadživotní velikosti nepoměr ve velikosti předních
a zadních tlapek a přejde k dalšímu snaživci, Táně. Její myška
vypadá víceméně jako zmoklý krtek, zdaleka ne podobný Mi-
lerovu Krtečkovi, spíš tomu opravdovému, živému, jakého děti
ve městě ani neznají.
"To má být pohádka, ne horor," hrozí se Jakub. Po dlouhém
rokování jsme se totiž shodli na vyobrazení závěrečné scény
O veliké řepě maličko vylepšené přidáním dalších zvířecích
i lidských postaviček, protože těch šest původních by bylo na
dlouhé schodiště příliš málo. Řepu namalujeme přímo na dveře
nad schodištěm, takže to bude vypadat, že celý zástup tahajících
se snaží otevřít dveře - a pomůže jim ne myška, nýbrž to dítě,
které vyhopsá po schodech a otevře si. A tak už třetí hodinu
kreslení pilně trénujeme někdy dost bizarní pohádkové posta-
vičky s větším i menším úspěchem. Papír jde zmačkat, ale
v Domě dětí budeme malovat přímo na omítku!
"Výborně, Ivano!" jásá nad výtvorem další malířky. "Med-
věd jako živej. Povedlo se ti vystihnout výraz napětí a síly..."
Táňa na mě za jeho zády mrkne. Oplatím jí trochu zapškle.
Ivanu, studentku pedárny, protěžuje nejčastěji a my s Táňou
dost dobře nechápeme, proč. Zase taková umělkyně není! Podle
kluků z kroužku je vysvětlení prosté: Ivana je krásná. Což ale
není důvod dělat z ní druhého Rembrandta! Hezký obličej má
kde kdo. A taky je štíhlá, pomyslím si, když ji kradmo pozoruji.
Má skvělou postavu. Možná by v debilním klání o Miss 2. B
porazila i Vandu, není prťavá.
Ale ani golém... Pohodím zpupně hlavou a dodám kočce
na svém obrázku sveřepý výraz italského mafiána. Copak mě
vážně tolik mrzí, co si o mně myslí pár ubohých spolužáků?!
No... mrzí. V tom je ta potíž!!!
Pátek má pro mne svoje osobité kouzlo. Ten den nemám
žádný kroužek, věnuji se lenošení. Prostě se povaluji po
gauči, poslouchám oblíbenou hudbu, čtu si. Dnes se těším
domů tím spíš, že mám rozečtený skvělý dívčí románek
a děsně mě zajímá, jak to s tou holkou dopadne. Knížky
jsou mou vášní, když se mi hodně líbí, vžívám se do jejich
děje a představuji si sebe na místě hrdinky. Ty holky větši-
nou prožívají skvělé věci co se týče kluků a podobně, jeli-
kož jsem o to ve svém životě ochuzená, proč o tom aspoň
nesnít?
No jasně, jak říkám. Mnohem bohatší zážitky! Ta káča místo
aby byla šťastná, že chodí s tak báječným klukem, kliďánko se
začne tajně scházet s jeho bratrem! Já bych byla skromnější,
stačil by mi jeden. V nejnapínavější chvíli dostanu šílenou chuť
na něco dobrého, s knížkou v ruce dojdu k ledničce a moje
dušička zajásá při pohledu na kulaťoučký dort s ananasem trů-
nícím v ovocném rosolu. Mamča na moje narozeniny nezapo-
mněla! Koupila mi nejoblíbenější dobrůtku, jakou znám. Škoda,
že naši nejsou doma, mohli bychom oslavit narozeniny s před-
stihem. ..
S lítostí zaklapnu víko papírové krabice, nicméně vědomí,
že tu taková pochoutka čeká na nakrojení a málem na mě volá,
Edito, sněz si mne, mi kazí chuť na cokoli jiného. Párky, mra-
žená pizza, jogurty, kakaový pudink... nic z toho neuspokojuje
moje nabuzené chuťové buňky.
Kdybych dort načala dneska, co by se stalo? Stejně je určený
ke konzumaci, proč by se měl v lednici déle trápit? Je můj,
tak co! Rychle odložím knihu, abych mohla na telefonním čí-
selníku navolit Míšino číslo.
"Edito?" podivuje se. "Co se děje?"
"Nic zvláštního," uchichtnu se. "Slavím narozky. Nechceš
se ke mně přidat? Hlavní a zároveň jediný menu je ananasovej
dort."
"Ňamňam," zaslintá v předtuše. "V cuku letu jsem u tebe.
Jo, a cože dneska? Nějak předčasně, ne?"
"Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek," poučím ji.
"Nech vyptávání, kopni do vrtule a ať jsi tu."
"Jasně, už startuju koště," ujistí mě a zavěsí.
Podobný rozhovor odbydu ještě s Lenkou, tedy co se týče
pozvání na menší oslavu, Danu doma bohužel nezastihnu, její
chyba!, a po zaváhání zavolám i k Pekárkovým. Bára sice bude
mít narážky na štíhlou linii, ale kdybych ji nepozvala, nejspíš
by se mnou do smrti nepromluvila.
Pak už jen nakrájím dort ostrým nožem na klíny pařezáky,
připravím dvě krabice stoprocentního pomerančového džusu
a nestačím ani nalít skleničky, když u dveří zvoní první host:
Míša. Než si vyzuje boty, z výtahu vystoupí Lenka a na Báru,
čekám sotva tři minuty.
"Vaši nejsou doma?" reaguje na ztichlý byt. "No prima, as-
poň to můžeme bez obav rozjet."
"Býváš sama doma často?" závidí mi Lenka. "Ty se máš!"
"No, jak kdy... a jak v čem," odpovím váhavě.
"Ve všem. Naši přijdou z práce a nevytáhnou paty na krok
z domu. K vzteku, fakt," ujišťuje mě.
"Pojdte, připijeme si," pobídnu holky ke stolu.
"Přípitek džusem?" baví se Bára. "To je mi terno!"
"Očekáváš snad Johnnyho Walkera?" otáži se dotčeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama